Česká republika se mnoha mezinárodními úmluvami zavazuje chránit životní prostředí a také jej postupně zlepšovat. Můžeme se dokonce chlubit už asi 50 let rozvíjeným systémem, který probíhá napříč celou republikou a propojuje jednotlivá významná i méně významná přírodní prostředí. Tvoří jakousi síť ekologické stability – tedy alespoň na papíře. V realizaci velmi pokulháváme. Jde o takzvané ÚSESy, územní systémy ekologické stability. Tedy o síť přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Jejich hlavním smyslem je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vazeb. Docela složitá definice, za kterou se skrývá vůle přírodě pomoci.
V územních plánech jsou biocentra a biokoridory minimálně od 90. let 20. století a ruku na srdce – ve volné krajině jsme s tím v Přerově a okolí takřka nehnuli. Ale jdeme ale ještě dál: aktivně jim bráníme vůbec vzniknout. Pojďme se podívat na konkrétní příklad.
Spolek Naše společná krajina, který sám iniciativně realizuje biokoridor u hvězdárny (na pozemcích již vypůjčených od města), měl zájem podobně obohatit o nové biocentrum větry vysoušenou jihovýchodní část u Kozlovic. Požádal si tedy o výpůjčku pozemku č. 756 v Kozlovicích, o rozloze asi 1,8 hektaru (velikostí asi jako náměstí Svobody a Františka Rashe dohromady). A město řeklo NE. Důvod? Nevíme, z jaké dotace byste to chtěli realizovat, takže to ani nezkoušejte! A navíc, pozemek vlastně potřebujeme pro naše náhradní výsadby.
Je pravdou, že pozemek je zatím propachtován místnímu zemědělci, ale to je při troše vůle k řešení. Kdyby mělo město skutečně chuť po 30 letech krajině pomoci, mohlo spolku nabídnout třeba pozemky nebo jejich části, které se projednávaly na majetkové komisi hned o měsíc později. Zjistilo se totiž, že na nich léta hospodaří zemědělská společnost AGRAS Želatovice, ovšem bezprávního důvodu. Trochu to ilustruje, jaký „pořádek“ má město ve svém majetku, ale to ponechme nyní stranou.
Město ale nenabídlo nic, jen napsalo, že žádný vhodný pozemek nemá, protože všechny potřebuje pro své náhradní výsadby (tj. výsadby stromů za vykácenou zeleň). A chvíli na to tyto pozemky propachtovalo zemědělcům. Takže žádné náhradní výsadby se zde konat nebudou.
Jsem přesvědčen o důležitosti ÚSESů v krajině, ale už opravdu nevím, jak jim pomoci. Město má adaptační strategii na změnu klimatu, má územní plán, kde jsou biokoridory a biocentra krásně vyznačeny, má neuvěřitelné možnosti čerpat na podobné výsadby dotace až do výše 100%, a dokonce má z minulého volebního období i konkrétní projekty. Stačilo by je jen vytáhnout ze skříně, vyhrnout si rukávy a pustit se do realizace! Nechal je zpracovat pan Kouba. Jenže ten po volbách dostal trafiku ve Sportovištích Přerov, takže teď jen zarytě mlčí a ochrana krajiny jde stranou. Co řeší nynější zodpovědný náměstek Dohnal při takové připravenosti a šancích krajině pomoci? Svítící křídla pod hradbami a nové květiny na kruhovém objezdu za stovky tisíc korun. Jasně, je to krásné, je to líbivé a dobře se na to sbírají ohlasy na facebooku. Ale v adaptaci na změnu klimatu to pomůže pramálo a všechno si to navíc platíme sami.
Bylo by super, kdyby město snahám o realizaci biocenter a biokoridorů neházelo klacky pod nohy. Raději, ať ty klacky nahází na budoucí pozemky s biocentry, to jen pomůže a dodá organickou hmotu. Anebo, ať raději město nedělá vůbec nic! Jak píše Fred Pearce ve své knize A Trillion Trees, nejlepší je totiž nedělat nic. Skutečně. Příroda si cestu najde. Prostě nechat pozemky ladem, nikomu je nepronajímat a do deseti let na nich bude hezký základ lesa.
A že to nejde? Ale vždyť takové nicnedělání dokonce i v Přerově přineslo krásný příklad biologicky rozmanitého pruhu uprostřed pole, tentokrát v Újezdci, viz obrázek.
Závěrem bych si moc přál, aby se město přestalo vymlouvat a začalo samo v krajině něco aktivně dělat. Anebo aspoň vyšlo vstříc lidem, kteří jsou ochotni do krajinných opatření věnovat svou energii a čas. Nebo nedělalo prostě nic a pozemky nechalo přírodě. Stav, kdy se brání stabilizaci krajiny a hledají se výmluvy, musí skončit!
Jan Horký,
zastupitel za Společně pro Přerov
Poznámka na závěr: článek vznikl z vlastního přesvědčení, autor není člen spolku Naše společná krajina. Autor je architekt a urbanista, vystudoval také arboristiku, a dlouhodobě se ve svých projektech věnuji práci se stromy a posilování přírodní složky v lidských sídlech.
