Na začátku letošního léta jsem byl oslovený kolegyní zastupitelkou Helenou Netopilovou ve věci rady a pomoci při projednání záměru výstavby autobusové zastávky v Předmostí, poblíž křižovatky ulic Sportovní – Tyršova. Žadateli o stavbu zastávky jsou obyvatelé domova pro seniory, pro které je s ohledem na jejich zdravotní stav mnohdy problematické docházet na stávající autobusové zastávky u základní školy.

V roli oponenta tohoto záměru byli představitelé města, kteří argumentovali značnými náklady a složitostí stavby zastávky. Mnoho jsem se dověděl o přeložce elektrického zařízení, hrozbě zřícení zídky, kácení stromů a cizích pozemcích.

Dějství první, obhlídka terénu

Na základě toho jsem se vydal na obhlídku lokality. Poblíž křižovatky jsem skutečně nalezl zídku, stromy i elektrické zařízení, avšak nenalezl jsem důvod proč stavět zastávku zrovna tady, když o kousek níže (směrem ke trati) se nachází podél silnice vhodná plocha bez zídky, bez stromů a bez elektrického rozvaděče. Snad je prý problém s cizími pozemky.

Dějství druhé, osadní výbor Předmostí

O několik týdnů později jsem byl kolegyní Helenou Netopilovou oslovený znovu, jestli bych se nezúčastnil projednání tohoto záměru na jednání Osadního výboru Předmostí. Na jednání jsem se dostavil a nestačil jsem se divit informacím, které zde už na předchozích jednáních pravděpodobně zazněly. Stavba zastávky je údajně enormně nákladná, požadavky EU na zastávky jsou extrémně přísné a technicky je problém takřka neřešitelný, nehledě na cizí pozemky, které rozezlení majitelé pro stavbu zastávky nikdy neprodají.

V této atmosféře jsem cítil potřebu uvést věci na pravou míru. Snad jenom stručně:

• Zřídit nástupiště zastávky vyžaduje stavbu krátkého chodníku od křižovatky ulic Sportovní – Tyršova na vhodné místo směrem k trati
• Konec chodníku by byl provedený s mírně zvýšeným obrubníkem (20 cm) a s mírně rozšířenou nástupní plochou (chodník má šířku 1,5 m, nástupiště 2,5 m)
• V dlažbě nástupiště by stačilo provést příslušné vyznačení bezpečnostního odstupu a signálního pásu, a to podle typového vzoru s použitím běžně prodávané barevné betonové dlažby.
• Případně by se doplnilo další vybavení – typový přístřešek, lavička, odpadkový koš.
• V trase se nenachází ani jediný (!!!) soukromý pozemek.

Další možnost, kterou dokonce norma také připouští, je zastavování menšího množství autobusových spojů přímo v plochách křižovatek, pokud se jedná o málo frekventované křižovatky obslužných komunikací (což je případ námi řešené lokality).

Takto triviálně jednoduché řešení zastávky je plně v souladu s platnou normou, a jako projektant jsem jej mnohokrát úspěšně použil. Žádné předpisy EU tady nemá smysl řešit, EU sleduje požadavky na interoperabilitu např. u páteřní železniční sítě, zapadlá ulička v Předmostí je samozřejmě zcela mimo její zájem.

Na jednání samozřejmě nastal po mém vysvětlení problematiky jistý rozruch. Je to jistě nemilé zjištění, když se dovíte, že vás někdo „vodil za nos“ a vykládal vám pohádky o úžasně složitých řešeních, která ve skutečnosti nejsou potřeba. Radní pan Dostal (KDU – ČSL) se rozhodl zachránit situaci předstíraným zájmem o „nové informace, které určitě prověříme a budeme se s tím vážně zabývat“.

Dějství třetí, jednání na magistrátu

O několik dní později jsem obdržel pozvánku na jednání ohledně zastávky v Předmostí, které se mělo konat 23. 11. 2011 přímo na Magistrátu za přítomnosti všech zúčastněných stran, tj. političtí představitelé, úředníci, zástupci autobusového dopravce, Policie a jednoho přerovského projektanta.

Co mě překvapilo, tak z pozvaných stran byli přítomni pouze odpůrci záměru (Kulíšek, Zácha) a případně „neutrální“ účastníci (Policie, úředníci, autobusový dopravce a projektant). Role pana Dostala, který byl rovněž přítomný, mi v daný okamžik nebyla příliš jasná.

Poněkud mi mezi účastníky chyběli ti hlavní, tj. zástupci seniorů a také kolegyně Helena Netopilová, která se ve věci od počátku angažovala. Nabyl jsem tedy dojmu, že projednání bude mít čistě dopravně – inženýrský a stavebně – technický charakter. Dlužno říci, že zástupkyně seniorů se nakonec – ač nepozvané – dostavily a jednání se zúčastnily (po upozornění H. Netopilové)

První začíná prezentace názorů pro a proti.

Z mé strany bylo prezentováno zejména následující

• Stavba zastávky může být i s nástupištěm relativně velmi jednoduchá a levná.
• Existuje v souladu s legislativou i nejlevnější varianta bez stavební úpravy, kdy bude autobus zastavovat v křižovatce
• Plánovaná zastávka se nachází v koncovém úseku autobusové linky, kde se autobus otáčí a vrací se zpět, takže veze minimum cestujících, kteří by byli jeho zastavením zdrženi.
• Docházková vzdálenost na stávající zastávku může být problémem pro starší občany se zhoršeným zdravotním stavem.

Argumenty vedení radnice

• Stávající zastávka je blízko, pan Kulíšek si to projel autem a dokonce si to jednou prošel i pěšky (!)
• Na stavbu zastávky je škoda peněz (nespecifikované „důležitější investice“)
• Zastávka je v zástavbě a obyvatelé jsou proti
• Zastavování v křižovatce tak nějak z principu ne
• Magistrát je ochoten jít do finanční oběti a instalovat v trase ke stávajícím zastávkám lavičku.
• Kdybychom postavili jednu zastávku, potom by po nás chtěli zastávky všichni a všude.

Komentář

• Ad. 1. „Pan Kulíšek si projel autem“ – Raději bez komentáře.
• Ad. 2. „Na stavbu zastávky je škoda peněz“ – Tady jsem připomenul, že kupodivu není škoda peněz, když snad třetina autobusových stání na novém autobusovém nádraží není využívána vůbec, nebo je využívána takovým množstvím spojů, které by za celý den šly spočítat na prstech jedné ruky.
• Ad. 3. Zastávka je v zástavbě a obyvatelé jsou proti – Je to jistě překvapivé, ale zastávky autobusů jsou většinou v zástavbě. Na zastávky v polích či lesích totiž většinou cestující nechodí. Ten kdo bydlí u zastávky je vždycky proti, ale všichni dohromady chtějí dobré spojení autobusem. Známé dilema, které umí vyřešit každý schopný vesnický starosta.
• Ad. 4. – Bez komentáře
• Ad. 5. – Instalujeme lavičku – Ano, hodíme vás přes palubu, ale když budete hodní, tak vám možná půjčíme ploutve. Takřka gentlemanská nabídka.
• Ad. 6. – „Zastávky by chtěli všichni a všude“ – Čistá spekulace pana Kulíška. Je až dojemné, že všichni a všude chtějí po městě parkovací stání, a město všem a všude parkovací stání zřizuje. Kolik zřídilo nových autobusových zastávek pro své občany město, že má pan Kulíšek takové obavy? Postavilo se jedno předimenzované autobusové nádraží. Víc pana Kulíška zřejmě nezajímá, protože coby motorista jistě preferuje dostatek parkovacích stání pro své vozidlo. Ještě tak aby měl někde problém s parkováním jenom proto, že se někde investovalo do autobusové zastávky! Tak to tedy ne!

Dějství poslední – závěr

Závěr není nijak překvapivý. Deklarovaná technická neřešitelnost byla argumentačně vyvrácena, naopak byla potvrzena politická neřešitelnost zmíněné stavby.
Věcná diskuse byla ukončena vyložením všech argumentů. Nelze se divit, že když se pánové Zácha a Kulíšek se ocitli v argumentační defenzivě, tak se pustili do ofenzivy osobních útoků. Je prakticky jedno, co říkal pan Zácha, neboť fungoval jako téměř dokonalá ozvěna pana Kulíška. Co řekl pan Kulíšek, to stihnul pan Zácha do pěti minut loajálně zopakovat…

Dlužno říct, že alespoň ostatní účastníci byli i přes odlišné názory v diskusi korektní a věcní.

Závěrem, když byly technické argumenty projednány, se v podstatě nezmohli pánové z radnice na nic jiného než na neustálé obviňování mé osoby z populismu.

Populismus je to, že starší občané špatně chodí, populismus je předimenzované autobusové nádraží, populismus je i to, že autobus má zastavit tam, kde to lidé potřebují. Populismus je i to, že 3 + 2 = 5. Když dojdou argumenty, je populismus všechno.

Skoro jsem zapomněl na pana Dostala, což by byla jistě škoda. Tento pán, tvářící se směrem k občanům velmi chápavě a starostlivě na jednání osadního výboru Předmostí, během jednání na magistrátu usilovně projevoval loajalitu názorům tandemu Kulíšek – Zácha. Obrazně řečeno, skoro mám strach, že jej z toho přikyvování bolelo za krkem, přičemž několikrát neopomněl zdůraznit, že stavbu zastávky v žádném případě nepodporuje.

První osobní útok na mou osobu si pan Dostal neodpustil už na jednání v Předmostí, kdy mě jakoby mezi řečí obvinil z toho, že se snad snažím získávat si touto cestou zakázky (nevím jak Vy, pane Dostale, ale já se uživím i poctivou prací a město Přerov k tomu nepotřebuji, a politické funkce už vůbec ne). Skoro by mě „dostal“ pan Dostal tím, kdyby nepřišel na druhém jednání s dalším osobním útokem, tentokrát v tom duchu, co jsem si dovolil z technické debaty přejít do politické diskuse (ovšem tímto směrem diskusi vedli Vaši kamarádi Zácha a Kulíšek, takže mi nezbývalo, než se tomu přizpůsobit). Škoda, že před a po jednání se pan Dostal zásadně vyhýbá osobnímu setkání, buď setrvává v jednací místnosti nebo kvapně mizí. I to o něčem svědčí, pane Dostale.

Na jednání pana Kulíška a pana Záchy jsem zvyklý, takže už mě ani nepřekvapují věci, které mě překvapovaly dříve, tj. že třeba na začátek a konec jednání ani člověku nepodají ruku, což je jistá slušnost, kterou dodržuje i každý starosta v malé vísce. Pan Dostal se coby politický nováček učí v tomto směru rychle.

Tolik mé sdělení občanům města, aby měli představu, jak radnice koná pro jejich blaho, jak probíhají jednání politiků s občany a čeho všeho se můžou dočkat, pokud se tak jako já rozhodnou nezištně pomoci dobré věci.

Ing. Tomáš Tužín

Komentáře

x